svými nenadálými událostmi.
Mám již delší dobu v sobě velký vnitřní otazník.
Mám touhu po změně.
Ale po jaké přesně změně .... ?
Ale po jaké přesně změně .... ?
(Jsem typický blíženec, proto ty všudypřítomné vnitřní rozpory, jsem skutečně dva úplně odlišní jedinci v jednom.)
Jenže. Opustit dobré zaměstnání a vzdát se pravidelného příjmu ??? Ne. Nevím. Nejde to. Je to složité. Jsou to příliš velká slova. Bohužel se objevují místa, na kterých už nejsem ráda a netěší mě. Myšlenky mě zaměstnávají dnem i nocí. Na misky vah dávám imaginární pro a proti.Vím, že můj život teď je velmi klidný, spokojený, pohodlný a ve svém důsledku vlastně šťastný. Nenaříkám, nespílám, nerouhám se, nikdy nepřestanu být dostatečně vděčná za to, jakou mám rodinu, zázemí.
Ale...
Žít v hlubším souladu se sebou samou, s přírodou - ano, v domě s velkou zahradou. Proměnit ji v louku pro motýly. Chovat slepice. Pěstovat zeleninu a ovoce. Péct chléb. Vařit marmelády, sirupy. Zavařovat vše možné i nemožné. Větrat peřiny přehozené přes klandr. Sbírat a sušit byliny. Nechat povlávat prádlo ve větru. Poslouchat a naslouchat svému tělu. Je toho hodně co by kdyby...Byl by to návrat k něčemu ryze přírodnímu. Vždycky jsem se divila mému tatínkovi (mimochodem, celý život prostál u konstruktérského rýsovacího prkna), že tak rád pracuje ve volnu na poli. Nechápala jsem proč si ty brambory, česnek, cibuli...nekoupí. Teď už to chápu.
Ale...je to vůbec možné vzdát se svého dosavadního života? Něčím se přeci živit musím. Máme ještě nezaopatřené dítě na škole a to je absolutní priorita. Takže myšlenky mě budou zřejmě zaměstnávat ještě nějaký čas. A je dost možné, že navždy zůstane jen u myšlenek.
A pak, máme tu ještě společný rodinný plán po dcerčiném dostudování, KAVÁRNA.
Když to shrnu, zůstává i po mém dnešním zamyšlení slovo kdoví...a typicky blíženecké rozpory.
(obrázky zdroj Pinterest)
Pojďme se ale vrátit na začátek dnešního příspěvku. Proč jsem napsala název příspěvku takový, jaký jsem napsala.
Při mém podvečerním nedělním odpočinkovém brouzdání internetem jsem narazila na stránky
Autorka těchto stránek nezmiňovala, kde že přesně tu slámu v botách má. Míním tím místo, kde žije. Ale uváděla jen cosi v souvislosti s V. V duchu jsem si říkala, no ještě aby tak bydlela v mé rodné vesnici.
A tak čtu dál, prohlížím fotky a najednou... naše kaplička, psala jsem o ní zde.
No tak to snad není možné !!! A ještě velmi blízko našeho domu. Jen přes potůček. Minule jsme si dokonce s manželem a mamkou říkali, jak to tam ti noví majitelé pěkně čistí a vůbec, odhalilo se tam takové velké místo, které předtím vůbec vidět nebylo.
Já nevím, ale takové věci se mi v poslední době stávají strašně často. Vůbec nevím, co si o tom mám myslet. Minule jsem si z toho dělala "legraci", že jsem snad nějaká vědma nebo co? I když musím tedy říct, že pro mě to zas až taková legrace není. Přiznávám, že mě to teda trošku děsí. Máte také nějaké předvídavé chvilky, nějaké předtuchy ?
Musím se přiznat, že jsem měla veliké pochyby, zda mám svá dnešní slova vůbec zveřejnit. Jdu s kůží na trh. Odtajňuji své myšlenky. Doufám, že toho nebudu litovat. Možná jste některá v podobném rozpoložení jako já a pochopíte.
Musím se přiznat, že jsem měla veliké pochyby, zda mám svá dnešní slova vůbec zveřejnit. Jdu s kůží na trh. Odtajňuji své myšlenky. Doufám, že toho nebudu litovat. Možná jste některá v podobném rozpoložení jako já a pochopíte.
M.
Martinko, úplně si dovedu představit, přesně takový život o jakém píšeš.....návrat k přírodě je mi čím dál bližší.....jenom vím, že nejsem momentálně na takovou změnu připravena.... s manželem si plánujeme, jak se na důchod odstěhujeme na chalupu a budeme pěstovat ovoce a zeleninu, chovat zvířata......
OdpovědětVymazatMomentálně ovšem v sobě řeším velké otazníky právě kolem jednoho blížence ....mého staršího syna.
Měj se krásně, pá Jana
Jani, no právě, také cítím tu potřebu změny a zároveň vím, že to teď vůbec nejde a kdoví, jestli vůbec někdy půjde.
VymazatTy blíženecké pocity jsou opravdu rozporuplné a věř, že my blíženci se s nimi potýkáme celý život s velkými obtížemi.
Pa pa M.
Dobrý večer. Chodím sem moc,moc ráda a skoro nikdy nekomentuji. Ale teď mi to nedá.Dvacet let jsem vykonávala zaměstnání, až jsem si loni v červnu řekla NE!!! Chtěla jsem to, co jste tady všechno psala. Nebylo a není to jednoduché, ale splnilo se mi to. Marti, hlavně máte senza rodinu a to je základ. Mě to podrželo nejvíc a i podpora dobrých přátel. Nejsem z ničeho úplně venku a je to hrůza přejít z jistoty do nejistoty, ale....je to paráda už jen v neděli večer mě nestresuje to, že jdu v pondělí do práce :-)užívám si to plnými doušky. Vše se zlepšuje. Chce to jenom výdrž. Nic nepřijde hned a samo. Jen nevím s vaším znamením. Blíženci nikdy úplně přesně neví, co chtějí a i když dosáhnou toho co chtějí, tak úplně ne vždycky jsou spokojení. Na to POZOR!!!Přeji hodně odvahy a at se daří. Krásný květen.Věra.
OdpovědětVymazatVěrko, máte pravdu. Blíženci nejsou nikdy úplně spokojení, vím to, uvědomuji si to. A proto asi ty stálé pochyby, zda se do změny pustit anebo žít raději konzervativně jako dosud a každou neděli večer se stresovat pondělním odchodem do práce.
VymazatVěrko mějte se fajn a i já vám přeji odvahu v pokračování.
M.
Hmmm, tezke... Clovek stava na rozcesti a nevi kam jit - asi kazdy, cas od casu... Nemuzu radit, ale myslim, ze by clovek mel byt hlavne spokojeny a stastny, zaroven ale cinit tak, aby neublizoval svym nejblizsim. Asi bych tomu dala nejaky cas, aby se ukazalo, zda skutecne touzis po te zmene, zda se te to drzi a je to porad tam.. Pak bych asi vazne zvazovala zmenu;-). Drzim pesti. M.
OdpovědětVymazatAhoj Marcel, já v podstatě spokojená jsem, rodinu mám skvělou a jak jsem psala, nerouhám se. Moc dobře si uvědomuji, že mnoho lidí je na tom v životě hodně špatně. Jen zkrátka cítím, že by to chtělo dát mému životu zase nějaký šmrnc. hezký den M.
VymazatTak to mne dostalo! Z Tvé rodné vesnice znám jednu rodačku a na blogu sláma v botách jsem po Tvém odkazu strávila snad dvě hodiny čtením. A když jsem koukla na její Fb stránku, jak strávila 2š.duben na červenáku, byla jsem doma. Doslova. Já se narodila v Lounech a na červenáku bude mít můj syn zanedlouho oslavu důležitého obřadu v jeho životě! Doufám, že mu vše vyjde,tak jak si přeje, když je také ten blíženec! Nevím ,kde nyní žiješ,ale asi také ne daleko od rodné vísky, tak z Irska moc zdravím. A věř Martinko, že vše , co tě má potkat, k Tobě dojde v tu správnou dobu! Marcela
OdpovědětVymazatAhoj Marcelko, tak tedy to je náhoda. Jsem samozřejmě také rodačka z Loun, bydlím skutečně nedaleko a ve Vlčí mám stále maminku.
VymazatPřeji tvému synovi, aby se mu jeho životní krok vyvedl co nejlépe. A my blíženci jsme sice rozporuplní, ale citliví, precizní, rodinně založení a máme ještě spoustu kladných vlastností ☺
Marcelko, zdravím tě do Irska a třeba se jednou jako rodačky z Loun potkáme.
Pa M.
V životě jsem byla vícekrát okolnostmi (např. vážná nemoc dítětě) přinucena změnit svůj život od základu, ale to člověk musí
OdpovědětVymazatVícekrát jsem byla i na rozcestí a snila naprosto o něčem jiném. Musím říct, že to chce čas a některé sny se mi v životě splnily, vlastně hodně snů. Myslím, že pokud není člověk urputný, nemám teď jiné slovo, sny se plní. Určitě se splní i některé popsané v příspěvku. Martina
Ano, to je přesné o slovo urputný. Člověk nesmí moc tlačit na pilu, protože pak to nejde přirozeně, ale jak píšeš urputně a z toho člověk nemá to správné potěšení.
VymazatMarti, Měj se hezky, M.
Marti, sny mít můžeš a když se budou mít vyplnit, vyplní se. taky jsem vždy snila o domku se zahradou, záhonky se zeleninou, větráním peřin, ale chtělo to čas. Pak to přišlo a jsem šťastná. Marti, určitě se ti sny vyplní, třeba to bude dům v přírodě nebo ta kavárna, uvidíš, splní se.
OdpovědětVymazata ten závěr Tvého článků? krásná shoda okolností. a už když jsi Slámu... (mimochodem taky tam moc ráda chodím)četla, musela jsi to tušit (nevím proč)že je to u Vás.
přeji krásný den a hlavu plnou snů. Majka
Ahoj Majko, moc ti děkuji za tvé zastavení a pár slov, která povzbuzují. Já vlastně už v domku se zahradou žiju, ale domek není úplně náš, není na místě, kde bych si úplně představovala. Nechci aby to znělo marnotratně, to vůbec ne, jsem za spoustu věcí vděčná a uvědomuji si, že mnoho lidí to tak nemá. Tak si budu dál snít svůj sen, třeba jednou...
VymazatPa M.
Marti, je veľmi dôležité, aby bol človek spokojný. Vždy sú to veľmi ťažké rozhodnutia a nevieme ako to dopadne. Ale keď to neskúsime, tak sa to ani nedozvieme. Prajem Ti len samé správne rozhodnutia. S podporou rodiny ide všetko o čosi ľahšie. Andrea
OdpovědětVymazatJá vím Andrejko, zkusit to...udělat první krok do neznáma...to je asi to, co mě právě brzdí. Uvědomuji si totiž rizika.
VymazatAndrejko, měj se krásně, M.
Ahoj Martinko. I já to mám podobně =o). Říkám si, měla bych zavolat jedné nebo třeba druhé dceři a ejhle, ona volá. Říkám si..ten a ten..už se dlouho neozval a ejhle, přijde mi zpráva. A jiné a jiné věci. Já už to naopak nahlas říkám, aby to nevypadalo, že si to vymýšlím :-). A Tvůj sen a touha po změně? Naprosto chápu. Kdyby mi někdo před několika lety řekl, že bych měla žít na vesnici, asi bych si ťukala na čelo. Poslední dva roky žiji střídavě v Praze a na malé vesnici, kde není ani obchod, pouze jedna hospoda. Je to kousek za Prahou, a hádej, kde jsem šťastnější ;-). Člověk by si měl plnit své sny a přání. Moc Ti přeji, aby se Tvé sny staly skutečností. Ivana
OdpovědětVymazatMartinko,jak to tady čtu každému se něco podobného stalo,mě se stává,že mě něco varuje ,já si to hned neuvědomím a v zápětí to příjde,to anděl ke mě hovoří a já na něj nemám čas a neslyším.Moje škoda!Já jsem bydlela ve městě a nyní jsem na vesnici,ale vidím,že je fakt jedno kde jsem,jednou mi jde na nervy řeka a les a někdy obchody.Je to asi normální,říkám si hlavně zdraví,a stačí zajet za někým do hospice,nemocnice a jsem hned pokorná ....prostě někdy jdu na koně a jindy do hospody:-)ty si to vyřešíš!A co takhle malou zahrádku třeba do pronájmu:-) Dája
VymazatIvanko, vím, kde jsi šťastnější. Je mi to jasné. Já jsem prakticky celý život prožila na vesnici, i když veškerá studia a práce se samozřejmě odehrávala v dost velkých městech. Nechci žít úplně odříznutá, to ne, to ani nejde, ale přála bych si to jinak. Jo a jsem ráda, že ty předvídavé okamžiky nemám jenom já ☺ Krásný den, M.
VymazatAhoj Dajo, Já mám zahrádku, malou, ale mám. Nechci znít jako nějaký člověk, který samou rozcapeností neví co by kdyby. Mám jen nějaký vnitřní pocit, že by to šlo lépe. Nevím, jestli mi rozumíš. Ale máš 100% pravdu, že nejdůležitější je zdraví. Vím to a mám to také jako svou prioritu.
VymazatDajo, měj se fajn, M.
Martinko, mám velkou chuť tě obejmout... Pozor, ne z lítosti! Naopak, mám radost, že vidím, že i jiní pochybují o smyslu našeho počínání, uvažují o změně, ptají se samy sebe, je-li ta změna vůbec možná. Vždycky jsem o sobě říkala, že jsem městský člověk, ale s přibývajícím věkem nevím, nevím... město mě unavuje stále víc, vadí mi nevšímavost, liknavost, lenost, prospěchářství...Často si říkám, že kdyby mi bylo fuk jakou práci odvádím, v čem žiju, bylo by mi líp... Ale jsme takové jaké jsme a tak konec filosofování a jde se něco dělat!
OdpovědětVymazatPřeji tobě i sobě trochu spokojenosti, ale na druhou stranu práce ta nespokojenost nás popohání dál...
Pa, Helena
Ach Martinko, naprosto tě chápu. Nějaké touhy po změnách v různých životních etapách asi provází každého z nás. Jsou to sny, které se třeba ani nikdy nevyplní, ale je hezké si i JEN TAK SNÍT. Když jsem byla mladá, chtěla jsem žít ve větším městě, mít víc možností k realizaci. A stále jsem zůstávala v našem malém městečku - a jsem za to osudu vděčná. Občas však i nahlas říkám, že bych nejraději žila někde na SAMOTĚ U LESA :o), někdy to tak prostě cítím. Jenže pak se kouknu na naši zahradu a cítím tolik štěstí a radosti, že ji máme, že mne to zase přejde.
OdpovědětVymazatA ty předtuchy ? Mívám a dost často. Vycítím i nedobré lidi a stavím si okamžitě vnitřní ochrannou hradbu, naslouchám svým vnitřním pocitům a i můj muž se naučil přemýšlet o mých varování, říká že bych mohla dělat vědmu (což myslí v legraci).
Přeji ti, aby tě tvé sny neopouštěly a pokud ke změnám má dojít, dojde. Ta vnitřní rozpolcenost je někdy nutná, abychom se zamýšleli nad svým konáním a žitím.
Ála
Blíženkyně zdraví blíženkyni ;-) úplně jsem se v tom tvém vyznání našla, taky mám špatná nedělní odpoledne, ale já na rozdíl od tebe ještě tak úplně nevím, co by mne opravdu těšilo... Hezké dny, Eva
OdpovědětVymazatto sa tak krasne cita, vazne sa nemate coho bat, aka koza na trh ved to je uzasne volaco.........................
OdpovědětVymazatMartinko,
OdpovědětVymazatprávě jsem si pročetla kousek blogu Sláma v botách, který zmiňuješ.
Nevím, jestli bych se já pustila do takové rekonstrukce, ale moc těmto lidem fandím!
Já sama jsem také blíženec, tak že ti rozumím!
Sny se mají plnit, sama jsem si jich několik splnila!
Mezi největší patří dům se zahradou :-)
Hrabu se v hlíně, peču chléb, sušenku,pouštím se po hlavě do nových receptů, suším a pěstuji bylinky, vařím sirupy, marmelády,motám věnce,...prostě žiji.
Stále jsme na mateřské, ale už jsme se chtěla na zkrácený úvazek zapojit do pracovního procesu a těžce jsem narazila :-o
Od té doby přemýšlím, čím se budu za půl roku živit?!
Pravděpodobně do své kanceláře se už nevrátím, mé místo bylo zrušeno :_o
Ráda bych, aby mě práce těšila a zároveň i uživila a byli jsme schopni platit hypotéku.
Kavárna, to je výborný nápad!
Martinko, třeba tvé pochybnosti se časem rozptýlí a stanou se realitou !
Držím pěsti !
Krásný víkend!
Krásně napsané. Mě po přečtení článku napadlo, co si zkrátit úvazek a začít si plnit sny? Vše má svůj čas a když to rozhodnutí příjde, bude hodně silné a bude jasno. Taky jsem blíženec, tak tomu rozumím :-) Jsem rok po mateřské a vím, že nechci pracovat někde od nevidím do nevidím v tom falešném nažehleném světě a toho se držím. Chci mít čas na syna, na sebe, na zbytek rodiny ... zatím si to můžu dovolit, tak to jde a až to nepůjde, určitě nějaké řešení příjde ... krásné dny D.
OdpovědětVymazat