Výstava STOPY TOTALITY

mě a mé deváťáky intenzivně zaměstnává již celý týden. Ještě jeden týden máme před sebou.

Příjemný dobrý den, po delší době, Vám všem!

Výstava "Stopy totality" je unikátním projektem, kdy žáci ZŠ nebo studenti SŠ mají sami vyhledávat pamětníky naší nedávné minulosti a následně pak mají zpracovat jejich výpověď nebo možná i, lépe řečeno, zpověď. Zabezpečila jsem pro naši školu zapůjčení výstavy již v srpnu loňského roku. Záměrně jsem vybrala termín přesně zapadající do tohoto období, protože učivo dějepisu v 9. ročníku, sledující poválečné období, probíhá právě teď. Krásně nám to tedy koresponduje, běžný styl výuky ozvláštňuje, činí ho jiným, zajímavým. Žáci používají kritický styl myšlení.

Výstava obsahuje 17 bannerů, na nichž jsou zachyceny osudy lidí perzekuovaných

v letech 1945-1965. Několik bannerů sleduje ještě i válečná léta a osudy židovských rodin. Vzhledem k tomu, že jednou z mých žákyň je dívka jménem Ester Abelesová, není třeba již nic víc dodávat. Rodinná historie je jasná...koncentrační tábory, vystěhování, Izrael, vzpomínky... práce s rodinnou pamětí je neskutečně zajímavá. 

V minulém týdnu žáci zpracovávali osudy jednotlivých lidí. Měli k dispozici návodné otázky a samozřejmě mou pomoc. V pátek jsme pak nanečisto zkoušeli celotýdenní práci prezentovat tak, abychom příští týden mohli svými zjištěními a také srozumitelným stylem provést výstavou ostatní žáky školy.

Nebude to jednoduché, protože je třeba nejprve uvést žáky do daného období a vysvětlit, proč někteří lidé prožívali to, co prožívali. Proč se s nimi zacházelo tak, jak zacházelo, proč byli zavíráni na mnoho let do vězení, ačkoliv se vlastně ničím neprovinili. Musím ale napsat, že se těším. Důvěřuji svým žákům. Zhostili se své práce s úctou. A já jim samozřejmě budu stát po boku pro případnou pomoc ☺

My tedy nebudeme naplňovat hlavní smysl výstavy, a to vyhledávat pamětníky, ale možnou variantou je i jen prezentace výstavy a tuto variantu jsme si vybrali my. Ono to totiž není vůbec jednoduché najít pamětníka, který by se rád podělil o svá proživší trápení. Lidé často svá temná léta vytěsnili a oživovat vzpomínky se jim nechce. Ani se nedivím. A navíc, u nás na severozápadě, kde je obyvatelstvo značně promíchané ze všech koutů republiky, je to o to těžší.

Tak nám prosím držte pěstičky, aby se vše podařilo ☺

M. a žáci 9.A