Letos učím, představte si to ☺, i jednu třídu malinkých třeťáčků. Třídní jsem v devítce a moji velcí deváťáci jsou jedním slovem skvělí. Ale ta mrňata, věřte nebo ne, mě doslova vrátila do učitelského života, úplně jako bych se s nimi napila životabudiče. Když mi na konci roku paní ředitelka říkala přidělení předmětů a já tam zaznamenala třetí třídu, tak jsem nepatrně znejistila. Celé prázdniny jsem tak nějak podvědomě pociťovala nervozitu. Vždyť já na tak malinké děti nejsem vůbec zvyklá, co budu dělat ☺, jak s nimi budu mluvit ☺?
Ale...TŘEŤÁCI SE UKÁZALI JAKO TEN NEJLEPŠÍ KROK.
Na první hodinu jsem šla s obavami, nebudu zastírat, a tak jsme začali zlehounka vzájemným představováním a povídáním si o koníčcích, o sourozencích, o všem, co nás napadlo. Jeden chlapeček však mě naprosto ohromil a téměř dohnal k slzám. Je z dvojčátek, má sestřičku, která je ale postižená. Vyprávěl mi o ní s takovou láskou, že to bylo až neuvěřitelné a celé velmi dojemné. Celé povídání zakončil tím, že sestřička má sice plenky a skoro nemluví, ale a teď cituji:" Jsem rád, že mám právě takovou sestřičku než žádnou ♥." No není to jeden veliký opravdový cit. Zkrátka se mi potvrdilo, že tyto rodiny, kde je nějaký velký zdravotní problém, mají naprosto jiné životní hodnoty. Hodnoty čisté, lidské, láskyplné, nezaložené na mamonu a povrchnosti.
Chlapeček mě tak dojal, že mu odpovídám :"Mirečku, pro mě jsi HRDINA." A on mi zcela s úsměvem odpověděl: "Zdeněk je Hrdina, ne já.☺" Ale Zdeněk je Hrdina příjmením,
kdežto TY jsi HRDINA ČLOVĚK, TY jsi HRDINA pro mě ♥
Přeji Vám krásný a poklidný večer.
Já mám zítra své milé třeťáčky i své skvělé deváťáky, a tak se moc těším.
Není důležité, jestli máte styl, dobrou pověst nebo peníze, protože když nemáte dobré srdce, nestojíte za nic.
M.
