Takhle mi chutná ZÁŘÍ a ŘÍJEN a LISTOPAD ...

 zkrátka celý podzim.
(A i když poslední dny svými tropickými teplotami podzim vůbec nepřipomínají, tak ono to přijde, to vím jistě. A já, já budu připravená ☺)

Chutná mi 

Š V E S T K O V Ě

Asi se všechny shodneme, že není nad chuť a vůni domácího sezónního ovoce.

 Jsem velká milovnice jablíček, ale švestky...to je jiná liga. Ty neuskladníte, jejich dostupnost a následná konzumace je časově omezená. Mluvím o švestkách našich, ze zahrady, ze země i ze stromu, sem tam s nějakým červíkem. (Můj tatínek vždycky říkal, že pokud je v ovoci červ, tak je vlastně zdravé, protože do toho navoskovaného pseudoovoce by červ ani nepáchl ☺) 
Když byla Terezka malá, dělávala jsem jablíčkovou domácí přesnídávku. Byl to ale ten recept s pudinkem (asi znáte). Tenhle způsob dělání jsem ale teď použít nechtěla, švestkovou přesnídávku by to pokazilo. Chtěla jsem zachovat plnou ovocnou chuť bez zbytečných škrobů. Takže jak na to? No v podstatě velmi jednoduše. Vypeckované švestky jsem nakrájela na kousky a nechala rozvařit. Vše jsem zasypala vydatnou dávkou hřejivého koření (skořice, hřebíček, vanilka a kardamom) a posléze promixovala ponorným mixérem. Cukrem jsem velmi šetřila. Pro trošku hustší konzistenci jsem použila citrusový pektin (jen pár špetek...nechceme přeci marmeládu). Vše jsem spolu povařila, doplnila poctivým panákem rumu (všichni už jsme dospělí), horké nalila do skleniček a posléze zasterilovala ve vodní lázni.
Chuť i vůně je fenomenální.
 Mám radost, že se mi přesnídávka, vlastně stylem pokus omyl, povedla.

Sami vidíte, jakou krásnou temně vínovou barvu si přesnídávka zachovala. Přesně taková barva charakterizuje hřejivý podzim.

Tak to je mé zářijové vaření přesnídávky, skutečně ovocné.
Mějte se všichni prima.

M.