Nějak mi dochází šťáva...a MAKOVÝ DORT bez mouky a cukru

a to fakt doslova.

Blog mám už více jak šest let a vyčerpanost má i témat je znát. 
Přesto Vás všechny moc zdravím a přicházím s receptem na 

MAKOVÝ DORT
 bez mouky, bez cukru, a téměř i bez tuku.

Neděste se, je to tak lahodný dezert i bez těch všech klasických ingrediencí, že budete překvapeni. 
I já jsem byla překvapena.

Budete potřebovat:
na dort:
5 vajec (bílky a žloutky zvlášť)
200 g mletého máku
1,5 lžíce medu
1,5 lžíce kokosového oleje
1 lžička jedlé sody
špetka soli

na krém:
1 balení mascarpone
1 kelímek smetany ke šlehání
práškový cukr dle chuti
ovoce dle chuti
mandlové lupínky
marmeláda dle chuti

Postupujeme takto:

1) bílky vyšleháme se špetkou soli
2) žloutky vyšleháme s medem
3) postupně zašleháváme mák se sodou o kokosovým olejem
4) opatrně zamícháme bílky
5) dortovou formu vystříkáme olejem a vysypeme troškou mletého máku
6) vlijeme těsto
7) dáme péct do trouby vyhřáté na 160°C
8) upečení zkoušíme špejlí (ale počítejte zhruba s 30-40 minutami)
9) upečený korpus necháme řádně vychladit
10) mezitím si vyšleháme mascarpone se šlehačkou a trochou cukru
11) vychlazený korpus rozřízneme
12) na spodní díl neneseme marmeládu a část mascarponového krému
13) přiklopíme vrchním dílem
14) vrchní díl potřeme zbylým krémem a dozdobíme dle fantazie
15) dort necháme řádně vychladit

Milé dámy, přeji Vám krásný víkend i všechny nadcházející dny.
Neslibuji, že se brzy uvidíme, protože mám teď před sebou dva opravdu perné pracovní týdny a vlastně do konce školního roku to bude dost náročné, ale snad se to s prázdninami zlepší.

♥  🍓  ♥

M.

VÝKYVY a NEMLUVENÍ

Tyhle podzimní výkyvy teplot mi vůbec nedělají dobře. Jedno ráno skoro mrzne, za pár dnů je zase 20°C.
A co z toho ?...hlasivky vyřazené z provozu a nucený "klid zbraní." Jako pedagog hlas opravdu nutně potřebuji, to jistě chápete, a protože jsem tento stav naprostého NEMLUVENÍ ještě nezažila, tak jsem docela překvapená, jak obtížně se s tím pracuje. Musím říct, že jsem z toho dost unavená, navíc to tedy v tom krku docela bolí. Ale poctivě kloktám i piju Vincentku, cucám panthenol a celkově tak trochu víc odpočívám. Pokud byste pro mě měli ještě nějakou radu, tak mi prosím napište. Já s tím totiž žádné zkušenosti nemám a tohle je pro mě úplně nový stav. 

Přes to všechno jsem dnes vyfotila pár podzimních snímků, protože podzim má své krásy a já je mám ráda. Všechny ty barvy dýní a listů, fialového ovoce a spadaných žaludů a teplých dek a...a mám ho zkrátka ráda ten PODZIM, akorát si ho teď užívám bez hlasitého obdivování ☺

Smaragdově zelená se mi letos opravdu zamlouvá. 

Deka v této barvě je nádherná, jemná a jako bonus má i zajímavé řasení.

Ještěže se s Vámi můžu rozloučit písemně. Tak se mějte fajn...a užívejte si říjnové dny pořádně nahlas ☺

A ještě...VELIKÉ DÍKY za narozeninová přání Terezce a pochvaly jejího dortu.

M.

Letní narozeninový dort

plný borůvek mi k červnovým narozeninám upekla má dcera.

Těsto bylo lehoučké piškotové (i v něm byly borůvky) a svěží krém s citronem a mascarpone všechny chutě skvěle doplnil.

Recept k použití je zde.

Těsto:

6 vajec

120 g moučkového cukru

2 lžíce čerstvé citronové šťávy

kůra z poloviny chemicky neošetřeného citronu

140 g polohrubé mouky

40 g rozpuštěného másla

borůvky

jedlé květy na ozdobení

Krém:

500 g mascarpone

180 g změklého másla

250 g moučkového cukru

kůra z 1 bio citronu

2 lžíce čerstvé citronové šťávy

zrníčka z 1 vanilkového lusku

Postup:
1) žloutky utřeme s polovinou cukru, citronovou šťávou a nastrouhanou citronovou kůrou do pěny
2) z bílků a zbylého cukru ušleháme tuhý sníh a pomalu ho vmícháme do žloutkové směsi
3) opatrně přimícháváme mouku
4) nakonec zapracujeme rozpuštěné máslo
5) hrst borůvek obalíme ve lžíci mouky a lehce vmícháme do těsta

Těsto je tak akorát do dortové formy o průměru 24 cm. Celou formu vyložíme pečicím papírem, vlijeme připravenou směs a pečeme 35-40 minut při 180 °C. Samozřejmě upečení zkoušíme špejlí.

Krém připravíme tak, že všechny výše uvedené suroviny opatrně vyšleháme dohladka. Radím, abyste byly opatrné...mascarpone se rádo sráží.

No a pak už jen stačí dortový korpus nadvakrát rozříznout a zdobit.

Přeji Vám všem krásné LÉTO ...
 plné odpočinku, procházek, cestování, kuchtičkování a společného navštěvování.
Já se budu moc těšit ♥

M.

Musím vypnout

„Všem lidem prospívá dopřát čas od času duši uvolnění. 

Odpočinek obnovuje totiž životní sílu a veselá nálada prázdnin rozežene každý smutek.“
Seneca

Na pár dní se loučím. Musím si oddechnout od PC, od techniky celkově.  Mám za sebou a bohužel ještě i před sebou několik perných týdnů. Uvidíme se ale s prvním prázdninovým dnem...slibuji, těším se a přeji Vám všem krásné červnové dny.

M.

Jsem polévkový typ ☺

...a to vyloženě.

Zbožňuju polévky zeleninové všeho druhu, ale ráda mám i vývary. Za léta vaření mám vychytaný nejlepší vývar. Je to vývar králičí. Nejčistší a nejchutnější vývar jaký znám. Tradičně u nás bývá na svátečním stole.
Dnes ale, dnes si uvaříme tu nejskvělejší letní zeleninovou polévku jakou znám.

RAJSKOU S TĚSTOVINAMI RISONE 
A SPOUSTOU VOŇAVÝCH BYLINEK

Vařím ji výhradně z čerstvých rajčátek, které nemixuji, ale pasíruji. To je velmi důležité. Polévka je pak hlaďoučká a jemná.
Nepoužívám žádné vegety nebo podobné umělé a nechutné míšeniny, ale čerstvá pažitka, šalvěj, petrželka a bobkový list...ty samozřejmě své místo v polívčičce mají. Miniaturní těstovinky Risone vařím zvlášť a přidávám je až na úplný závěr.

No tak to je má nej nej polévka a já si jdu teď nalít plnou misku. Je čas oběda ne? ☺
Pokud se také chystáte obědvat, tak DOBROU CHUŤ !

Ahoj všichni

M.

Život mě nikdy nepřestane překvapovat

svými nenadálými událostmi.

Mám již delší dobu v sobě velký vnitřní otazník. 

Mám touhu po změně.
Ale po jaké přesně změně .... ?

(Jsem typický blíženec, proto ty všudypřítomné vnitřní rozpory, jsem skutečně dva úplně odlišní jedinci v jednom.)

 Jenže. Opustit dobré zaměstnání a vzdát se pravidelného příjmu ??? Ne. Nevím. Nejde to. Je to  složité. Jsou to příliš velká slova. Bohužel se objevují  místa, na kterých už nejsem ráda a netěší mě. Myšlenky mě zaměstnávají dnem i nocí. Na misky vah dávám imaginární pro a proti.Vím, že můj život teď je velmi klidný, spokojený, pohodlný a ve svém důsledku vlastně šťastný. Nenaříkám, nespílám, nerouhám se, nikdy nepřestanu být dostatečně vděčná za to, jakou mám rodinu, zázemí.  

Ale...

 Žít v hlubším souladu se sebou samou, s přírodou - ano, v domě s velkou zahradou. Proměnit ji v louku pro motýly. Chovat slepice. Pěstovat zeleninu a ovoce. Péct chléb. Vařit marmelády, sirupy. Zavařovat vše možné i nemožné. Větrat peřiny přehozené přes klandr. Sbírat a sušit byliny. Nechat povlávat prádlo ve větru. Poslouchat a naslouchat svému tělu. Je toho hodně co by kdyby...Byl by to návrat k něčemu ryze přírodnímu. Vždycky jsem se divila mému tatínkovi (mimochodem, celý život prostál u konstruktérského rýsovacího prkna), že tak rád pracuje ve volnu na poli. Nechápala jsem proč si ty brambory, česnek, cibuli...nekoupí. Teď už to chápu. 

Ale...je to vůbec možné vzdát se svého dosavadního života? Něčím se přeci živit musím. Máme ještě nezaopatřené dítě na škole a to je absolutní priorita. Takže myšlenky mě budou zřejmě zaměstnávat ještě nějaký čas. A je dost možné, že navždy zůstane jen u myšlenek.

A pak, máme tu ještě společný rodinný plán po dcerčiném dostudování, KAVÁRNA.

Když to shrnu, zůstává i po mém dnešním zamyšlení slovo kdoví...a typicky blíženecké rozpory.

(obrázky zdroj Pinterest)

Pojďme se ale vrátit na začátek dnešního příspěvku. Proč jsem napsala název příspěvku takový, jaký jsem napsala.

Při mém podvečerním nedělním odpočinkovém brouzdání internetem jsem narazila na stránky 

Sláma v botách

Autorka těchto stránek nezmiňovala, kde že přesně tu slámu v botách má. Míním tím místo, kde žije. Ale uváděla jen cosi v souvislosti s V.  V duchu jsem si říkala, no ještě aby tak bydlela v mé rodné vesnici. 

A tak čtu dál, prohlížím fotky a najednou... naše kaplička, psala jsem o ní zde.

No tak to snad není možné !!! A ještě velmi blízko našeho domu. Jen přes potůček. Minule jsme si dokonce s manželem a mamkou říkali, jak to tam ti noví majitelé pěkně čistí a vůbec, odhalilo se tam takové velké místo, které předtím vůbec vidět nebylo.

Já nevím, ale takové věci se mi v poslední době stávají strašně často. Vůbec nevím, co si o tom mám myslet. Minule jsem si z toho dělala "legraci", že jsem snad nějaká vědma nebo co? I když musím tedy říct, že pro mě to zas až taková legrace není. Přiznávám, že mě to teda trošku děsí. Máte také nějaké předvídavé chvilky, nějaké předtuchy ?

Musím se přiznat, že jsem měla veliké pochyby, zda mám svá dnešní slova vůbec zveřejnit. Jdu s kůží na trh. Odtajňuji své myšlenky. Doufám, že toho nebudu litovat. Možná jste některá v podobném rozpoložení jako já a pochopíte.

M.

MÁM JIZVU NA RTU

moje srdcovka pro dnešní den 

i pro Vás... ♥♥♥

Přeji krásný den
a
DĚKUJI
 za podporu!!!

M.

Sklenička se zajochem

Hezký dobrý den všem!

I dnes přicházím s jednoduchou dekorací, kterou si můžete hravě vyrobit sami doma.

Stačí vám k tomu jakákoli sklenice, samozřejmě že čím zajímavější, tím lepší.

Ale i obyčejná zavařovačka se šroubovacím uzávěrem může dobře posloužit.

Dále pak potřebujeme figurku zajíčka, slepičky... nebo další jarní "havěti", lepidlo a barvu vámi zvoleného odstínu.

Já jsem použila černou v kombinaci se stříbrnou. 

Figurku zajíce jsem zakoupila v květinářství, kde se v současné době dají najít úplné poklady.

Postup je už pak velmi jednoduchý. Figurku (a můžete i víčko sklenice) si nabarvíme. Po zaschnutí nalepíme figurku na vršek víčka a máme v podstatě hotovo. Je jen na fantazii každého, jak jinak si ještě sklenici dozdobí. Použít můžete lýko, peříčka, korálky, stužky, washi pásky...no a teď už jsme vlastně v cíli. Máme připravenou jarně velikonoční sklenici na cukrátka nebo třeba na sušenky.

Dovolte mi v dnešním příspěvku malou profesní vsuvku.
Nedá mi to a ještě se vrátím k naší, minulý týden proběhlé, inspekci v práci.
Mám obrovskou radost, protože se potvrdilo, že naše škola patří svými kvalitami k těm nejvýše hodnoceným. Závěr byl takový, že ČŠI neshledala vůbec žádné nedostatky. Musím říct, že je to z velké části zásluha naší paní ředitelky, která je neskutečným "profíkem", a to pracovně i lidsky. Za dobu jejího působení se škola posunula hodně dopředu, a to nemluvím jen o materiálním vybavení, které máme na hodně vysoké úrovni, ale hlavně o přístupu nás kantorů k žákům a i naopak. Samozřejmě, že i mé kolegyně a kolegové jsou skvělí svým profesionálním přístupem a vysokou mírou naučenosti našich dětí, kteří se nám odměňují hlavně tím, že jsou pak úspěšní na středních školách.
Nechci se vůbec chválit ( i když trošku možná jo ☺) a ani nečekám žádné výjimečné pochvaly, ale zkrátka jen obyčejně
MÁM RADOST!!!
☺☺☺

Moji milí čtenáři, mějte se v závěru týdne hezky předjarně a třeba velikonočně tvořivě a brzy opět na shledanou.

M.

Měj odvahu ...

Měj odvahu používat vlastní rozum.

                                                                                               (I. Kant)

Krásný dobrý den.

Tento citát jsem nadepsala svým žákům nad tabuli.

Učím hlavně velké děti - puberťáky, které bude čekat na jaře jejich první důležitý životní krok. 

Čeká je přijímací řízení na střední školy. Tam jim už nikdo nepomůže, tam už budou jen sami za sebe, tam se musí spolehnout jen na vlastní hlavu, na vlastní rozum. Velmi často jim to připomínám a snažím se, aby to pochopili a skutečně se to naučili. Vždyť jinak by si lhali sami sobě do kapsy, jak se říká.  

A nakonec...stejně se vždy, bez rozdílu, každý člověk musí spolehnout jen sám na sebe.

Myslím si, že i řada dospělých lidí, a ne jen puberťáků, by se měla tímto citátem řídit. 

Vím vím...není to vždy lehké, 

i já s tím mám někdy problém. Ale...nedá se jinak.
Nemůžeme vždy říkat jen samá pozitiva a chvály, někdy je nutné říct, třeba i příteli, nepříjemnost, vyjádřit nesouhlas apod. A v tom já vidím právě tu odvahu užívání vlastního rozumu.

Přeji Vám hezkou podzimní neděli a smělé používání vlastního rozumu.

M.

Seriál BYLINKY díl 9. ... Bezovo-jahodová limonáda

Ahoj všichni v tropické sobotě!

Dáme si dnes chladivou bylinnou limonádu s ovocem ?

No tak dobře.

Nalévám všem sklenku vychlazené

BEZOVO - JAHODOVÉ
LIMONÁDY

Budeme potřebovat : 
(a tuto část si prosím udělejte s předstihem ☺)

20 květenství černého bezu
 1 citron nakrájený na kolečka
 250g cukru
 pár snítek meduňky nebo máty.

Všechny ingredience zalijeme 3 litry svařené vody s cukrem (nechte ji mírně odstát), zavíčkujeme a dáme do tepla.
 Necháme minimálně jeden den odstát, lepší je však déle...po čtyřech dnech začíná limonáda bublinkovat působením přírodních kvasinek.
Základem všeho je bezové květy moc neumývat. I květy totiž, jak jsem již zmínila, obsahují přírodní kvasinky, které  limonádě dodají pořádné množství bublinek. Sbíráme proto květy pouze v čisté přírodě. 

Dále pak postupujeme takto:
V mixéru si rozmixujeme jeden dobře umytý nebo BIO citrón s libovolným množstvím jahod a libovolným množstvím buď třtinového cukru nebo bezového sirupu (jak kdo má rád sladké).
Do skleněného džbánu pak přecedíme tuto rozmixovanou směs, přilijeme bezovou limonádu a popřípadě ještě doplníme čistou pramenitou vodou, ledem a mátou.
No a pak už jen směle servírujeme.

Ještě Vám chci ukázat můj oblíbený bezový keř, který mě každoročně zásobuje svými velikými květy.

Při sběru jsem vždycky celá žlutá od bezového pylu, ale mám to ráda.
Alergik nejsem, takže pohoda.
☺

Chci všem opravdu velmi poděkovat za přáníčka k mým čtvrtečním narozeninám.

Největším dárkem bylo pro mě vyšetření na mamografu s negativním výsledkem, které jsem si "masochisticky" naplánovala právě na své narozeniny.

Zřejmě jsem byla ale celý rok hodná holka, a tak od mé drahé dcery jsem dostala knížku, kterou jsem si moc přála. 

Blanka Milfaitová - Příběh opravdové vášně

Dokonce tomu předcházelo utajované překvapení...minulý čtvrtek totiž měla mít paní Blanka v Praze na Václavském náměstí v knihkupectví Dobrovský autogramiádu. Dcera to vše naplánovala, já o ničem neměla ani páru. Vylákala mě do Prahy za úplně jiným účelem. Bohužel, když jsme do knihkupectví dorazily, tak autogramiáda se z důvodu nemoci paní Blanky nekonala. Byly jsme obě moc smutné. Teri ještě daleko víc než já, protože to měla tak krásně naplánované. Knížku s sebou kvůli autogramu, chtěla mi udělat s paní Blankou fotografiii. Škoda...no tak se snad poštěstí někdy jindy.

Od manžela mého drahého jsem pak dostala velikánský olivovník s už malinkými olívkami.

Vždyť víte, říkám to pokaždé...

oni dva jsou moji milovaní andělé ♥

Mějte se všechny moc prima

Objetí všem
Martina

Ve znamení habru

Jsem prý člověk narozený ve znamení habru.

Typickými vlastnostmi pro jedince narozené ve znamení habru jsou loajalita, silný smysl pro spravedlnost, skromnost a důraz na racionalitu.

Alespoň tak to stojí v keltském stromovém kruhu.

Krásný den přeji Všem,

jsem tu s Vámi moc ráda...♥

Objetí všem
Martina

Bez "NICH" bych byla úplně ztracená ...

Ahoj Všichni !

Už  20 let mě provází mé věrné druhé oči, bez kterých by moje daleké vidění bylo o mnoho krásných barev a tvarů výrazně ochuzeno.

Vždy své brýle opatruji...a že už jich bylo, jako oko v hlavě ( jak příznačné ☺).

Teď nadešel čas pořídit si brýle nové.

Chtěla jsem si vyzkoušet úplně jiný styl, než který jsem dosud nosila.

V minulosti jsem už vyzkoušela brýle bez obrouček i s obroučkami, ale vždy jemnými kovovými.

Až teď jsem se pustila na, pro mě docela, tenký led, a pořídila si brýle s obroučkami plastovými... a docela výraznými.

Jako poradce jsem s sebou měla dceru i muže.

Jak jsem nakonec vybrala, posuďte sami.

A také, jak jsem předpokládala, mám o něco více dioptrií.
Na blízko vidím jako rys, ale na dálku bych rysa neviděla
☺

Drahé čtenářky,
mějte se co nejlépe.
Děkuji všem za skvělé komentáře!

Objetí všem

Martina

Nejsem soutěživá

Krásnou středu mé milé čtenářky!

Včera jsem si pročítala staré čtvrteční magazíny Mladé fronty a narazila jsem na rozhovor 

s Janou Bernáškovou.

Určitě ji mnohé znáte z různých televizních filmů nebo seriálů.

Nejen, že je velmi krásná a mluví úžasnou spisovnou češtinou, což mému uchu vždy lahodí, ale má i prima názory. Naprosto jsem se ztotožnila s jejími slovy...a teď cituji:

"Nejsem soutěživá. Naučila jsem se nenechat se konkurencí vyprovokovat. Spousta kolegyň hraje větší role. Někdy mě trochu rozhodí, když na Facebooku vidím, že je někdo v Londýně a zároveň studuje a točí filmy, zatímco já si běžím svým roztěkaným tempem, ale brzy mě to přejde. Nastavila jsem si život tak, že mám dvě děti a jejich dětství je pro mě nejdůležitější. 

Kariéra může být náplň života, ale nepomazlí se s vámi."

O deset let mladší žena mi tak musela připomenout, že se není třeba trápit kvůli tomu, že je někdo dravější, stíhá "milion" věcí najednou a ještě k tomu dobře. Každý jsme zkrátka jiný. Já si například potřebuji odpoledne po práci odpočinout, chvíli vypnout a třeba i na hodinku "zavřít oči" a teprve pak jsem zase použitelná. Někdo to zkrátka nepotřebuje a funguje celý den bez přestávky. Někdo má nápady, které já nikdy mít nebudu.  I ve svém věku se mi tak někdy stává, že o sobě dost pochybuji...a věřte mi, jsem introvertní blíženec, což skoro přímo předurčuje, že se spoustou věcí zaobírám víc, než je potřeba. Naučila jsem se sice s rostoucím věkem některé věci tolik neřešit, ale když jsem byla mladší, tak jsem naplakala "kýble".

Kdo to máte podobně jako já, tak víte, že to není úplně ideální konstelace.

No nedá se nic dělat, každý jsme originál, s nějakou genetickou výbavou jsme se narodili, a tak musíme bojovat s tím, co máme.

Tak ... zase jsem vám odhalila kousek svého nitra, doufám, že se na mě za to nezlobíte. Protože...

jsem na světě i přes všechny překážky moc ráda...♥ 

Objetí všem

Martina

6000 kroků

denně.

Posílám pozdrav Vám všem!

Jedna moje velmi šikovná kolegyně absolovovala v minulém roce dietologický kurz, dokonce
spolupracuje s fitness studiem a sama vede stránky s názvem Pro váš dobrý pocit - dietolog po ruce

http://pro-vas-dobry-pocit-dietolog.webnode.cz/

Trošku jsme spolu konzultovaly určité věci a ona mi poslala i tyto řádky:

6000 kroků Vám skutečně změní život

Chcete zhubnout a první, co Vás napadne je, že začnete běhat? Čtěte dál.

Pokud uběhnete denně 3 km, získáte po několika týdnech slušnou sportovní zdatnost, ale vaše hmotnost se příliš nezmění. Naprostou většinu práce vašich lýtkových svalů bude hradit spalování sacharidů, tuky se budou spalovat o mnoho méně.

Když nahlédneme do tabulky spotřeby energie při fyzické aktivitě, vidíme, že například jedinec s hmotností 80 kg spálí za hodinu chůze rychlostí 5 km/h přibližně 335 kcal.

Běh v tempu 12 km/h je energeticky přibližně 3x náročnější, tabulka udává spotřebu 1007 kcal za hodinu. Dvacet minut běhu v tomto tempu se tedy energeticky rovná hodině chůze.

Problém však je, že množství tuku, které se za 20 minut běhu spálí, je velmi malé, většinu energie vždy pokryjí sacharidy.

Nic na tom nemění fakt, že jste uběhli 4 km, což je velmi slušný výkon. Množství tuku spáleného za hodinu chůze zde bude přibližně 8 až 12x větší.

Je samozřejmě třeba se smířit s tím, že chůzí nezhubnete za měsíc, tuk je velmi "výhřevné" palivo, na oněch 335 kcal stačí pouhých 37 g čistého tuku, což odpovídá zhruba 50 gramům tělesné váhy. Je to tak - když budete chodit 20 dnů, shodíte kilo. Bude to ovšem kilogram tuku a ne vody, jako u většiny jiných, rádoby zaručených způsobů hubnutí. Pokud se vám ovšem podaří si z chůze udělat pravidelný rituál - alespoň oněch 6000 kroků souvislé chůze denně - pak máte vyhráno: pokud budete chodit v průměru 5 dnů v týdnu, pak za rok můžete shodit 12 kg. 

Ještě více si můžete přečíst zde. 

Co na to říkáte?

Mně se to tedy zamlouvá moc.

Běh už jsem si vyzkoušela, chůzi s hůlkami i bez hůlek také a musím říct, že i mě více oslovuje chůze.

Abych pravdu řekla, tak raději si dám hodinovou svižnou chůzi, než půl hodiny běhu. Stejně jsem to neuběhla v kuse a musela jsem to střídat s chůzí.

A abych jen netloukla prázdnou slámu, tak dnes, v tom krásném slunečném počasí, jsem splnila svých prvních 6000 kroků

☺

Objetí všem

Martina