Jedním z nejelegantnějších způsobů, jak zužitkovat větší množství nastřádaných bílků,
je "vyrobení" sněhových pusinek.
Celé roky jsem je dělala špatně, no co se dá dělat ☺. Chybami se člověk učí.
Onehdy jsem totiž poslouchala vyprávění jednoho kuchaře, který mimo jiné radil opravdu pomalé a dlouhé sušení těchto pusinek jen při 55°C. Zkusila jsem si to ověřit. A ono to opravdu zafungovalo. Pusinky zůstaly krásně bílé a přitom smyslně křupavé. Není potřeba do nich přidávat žádný škrob ani nic jiného. Stačí jen vyšlehat bílky s moučkovým cukrem nad parou (já jsem měla 5 bílků, ale kolik jsem dala cukru nevím, dělám to od oka a zkouším vždy i ochutnat) a v požadované velikosti je cukrářským pytlíkem nastříkat na plech vyložený pečicím papírem. Pak si můžete nejméně tři hodiny dělat co chcete. Já jsem třeba zvládla téměř sedmikilometrovou procházku, práci na zahradě a spoustu dalších činností ☺ No a když pak otevřete troubu, tak se jen kocháte pohledem.
A víte co? ... na jazyku se rozplývají jak nejvybranější lahůdka.
Velkou výhodou je jejich dlouhá trvanlivost, protože když je máte takto pečlivě vysušené, tak vydrží v uzavřené nádobě opravdu dlouho. Můžete je pak kdykoliv použít třeba jako mini zákusek ke kávě anebo, a na to mám opravdu chuť, rozdrobit je na povrch jahod se šlehačkou ☺☺☺
Sice trošku "prasárnička"☺, ale tak nemáme to každý den, ne?
Sladké nedělní odpoledne přeji Vám všem ☺
M.