sobota 17. února 2018

Toulám se


a obdivuji.


Dnes je ošklivo, mlha. Nás čeká cesta do Mariánských Lázní, kde se sejdeme s "rodinnou pamětí".
Syn dědy mého manžela (dnes 78letý pán) je v Mariánkách na léčení. Já jsem ho ještě nikdy neviděla, protože po válce byl se svou matkou (Němkou) odsunut a žije daleko na severu Německa. Děda už dávno nežije, ale jeho další děti žijí. Ty měl samozřejmě děda s druhou manželkou. Je to taková zamotanina, ale tak to po válce zkrátka chodilo. Doba byla zlá a my si to dnes jen těžko umíme představit. Nicméně mě, jako dějepisářku, to velice zajímá.
Také se mi podařilo zajistit pro 34 mých žáků zájezd do Osvětimi. Pojedeme na konci května a zajištění prohlídky v Auschwitz-Birkenau není vůbec jednoduché. Každý den jim přichází na 8000 pobídek, takže protlačit se mezi ně dá obrovskou práci. Nicméně nám se to podařilo, těším se a doufám, že to bude pro žáky přínosné. Protože to je ta správná výuka dějepisu, si myslím. Zážitky, prožitky, vlastní oči, to nic nenahradí, žádný text v učebnici nemůže být adekvátní alternativou.


Mějte se fajn, přeji prima víkend.

M.



14 komentářů:

  1. Hezký víkend i tobě. A povedly se ti moc pěkné fotky.

    OdpovědětVymazat
  2. Odpovědi
    1. Moc děkuji, i tobě prima neděli. M.

      Vymazat
  3. Martinko, doufám, že se vám výlet vydařil a dozvěděla ses spoustu zajímavého.
    Návštěva Osvětimi bude pro děti nepochybně přínosem. Musím se přiznat, že ač jsem milovník historie, v žádném koncentračním táboře jsem nebyla a nevím, jestli to někdy dám...
    Moc tě zdravím, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Heli, já myslím, že to dám poprvé a naposledy. chci to ale vidět, slyšet, zažít. Pa M.

      Vymazat
  4. Krásné fotky, zrovna vyšlo moc pěkné světlo. Zájezd do Osvětimi bude pro žáky určitě velký zážitek, já nevím, jestli bych na to měla odvahu, ještě jsem v žádném koncentračním táboře nebyla a bojím se, že by to na mě působilo hodně depresivně...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Odvahu v sobě najdu, budu muset být oporou i pro "mé" děti. Budeme si hodně povídat a následně vše ještě rozebereme. Díky za komentář, M.

      Vymazat
  5. Marti, gratuluji k tomu vyletu, myslim Osvetim, zamerne se temto mistum vyhybam, nezvladla bych to. Znam jen nejake postrehy z vypraveni, kdy jezdily kolegyne do Terezina, jak deti "nahnaly" do komory a rekli, predstavte si, tady bylo kdysi Zidu tolik a tolik. Pry velmi pusobive a souhlasim, ze by se tato doba mela pripominat a ukazovat zejmena mlade generaci. M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, chci, aby to "mé" děti viděly a měly celoživotní zážitek, protože, co si budeme povídat, s rodiči by se tam asi nikdy nepodívaly. A tak tu mají mě, já s nimi pojedu, já je podepřu, o všem si už dlouho povídáme. Pa M.

      Vymazat
  6. Jezdíme s deváťáky do
    Osvětimi každý rok. Působivější než květen je nějaký studenější měsíc. My volíme březen, ale byli jsme i v listopadu. Za ty roky, co do Osvětimi jezdíme, se ale mnohé změnilo. Prohlídky se zrychlily a v Březince vás nevezmou do baráků, které jsou dokladem té největší hrůzy. Ale zkuste si o to říct. Já osobně už nejezdím. Nemůžu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mnohokrát děkuji za postřehy. Zkusíme si říct o prohlídku. Já jedu s deváťáky poprvé, je to moje třída, a myslím si, že asi také pojedu naposledy. Chci to ale vidět a chci, aby to viděly "mé" děti. Martina

      Vymazat
  7. Zapomněla jsem se podepsat. Promiňte. Hana K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nevadí Hani, moc děkuji za Vaše slova. M.

      Vymazat

Velmi děkuji za krásné a milé komentáře, které mi tu necháváte. Děkuji, Martina ♥

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...