pátek 18. dubna 2014

POŽEHNANÉ VELIKONOCE ჱܓ



 přeji  Všem svým věrným čtenářkám 


ჱܓჱܓჱܓ

Dnes v podvečer jsem se dívala v televizi na přímý přenos
 Velkopáteční bohoslužby Českobratrské církve evangelické.
Pocítila jsem absolutní ztotožnění.
Čím jsem starší, tím více vnímám duchovno nejen své, ale i to, co mě obklopuje.
Byla jsem velmi mile překvapená, kolik mladých lidí bylo na bohoslužbě přítomno.
Opravdu mě to potěšilo. Bylo totiž na nich na první pohled vidět, že jsou to slušní lidé.
Kéž by jich bylo víc !!!
Nevím jak Vy, milé dámy, ale mně se velmi negativně dotýká, jak jsou k sobě lidé neslušní, nemají absolutně žádné zábrany, myslí jen a jen na sebe a myslí si, že o všem a za každou cenu musí diskutovat.
Proč nepřijmou určité věci jako fakt, zkrátka tak, že to tak je a že o tom netřeba debatovat!
 Vždyť by se jim, podle mého, velmi ulevilo. 
Vždyť máme v dnešní době tolik starostí a mnohé bychom si mohli přeci ušetřit.

ჱܓჱܓჱܓ

Proč to tady všechno píšu...
V poslední době jsem totiž pocítila smutek nad mnoha věcmi, které se mě přímo dotýkají.
Víte, obcházejí mě zase pochybnosti (mívám to tak bohužel v pravidelných intervalech) o smyslu kantořiny.
Velmi často se totiž setkávám s absolutní neochotou mladé generace se něco naučit, vlastně...co naučit?...oni nechtějí dělat vůbec nic...zaujmout děti šesté, sedmé, osmé třídy je téměř nadlidský výkon. 
A to říkám s pokorou, že se snažím používat metody klasické i  moderní, využívám interaktivní tabuli, dětem čtu nahlas, protože mluvený hlas je pro mnohé něco, co nikdy neslyšely.
Setkávám se ale prakticky denně s vulgaritami toho nejhrubšího kalibru a děti se za jejich užívání vůbec nestydí.
Setkávám se s úskočností a podvraťáctvím, a to i u velmi malých dětí...
A víte co je nejhorší...?
...když se snažím dětem vštěpovat, aby se k sobě chovaly hezky, byly k sobě přátelští a tolerantní a oni to nechtějí pochopit hlavně jejich rodiče.
To pak pociťuji úplnou bezmoc.


ჱܓჱܓჱܓ

Kolegyně kantorky určitě ví, o čem tu píšu.
Ostatní mi jistě prominou. Padla na mě nějaká melancholie při poslouchání pokorných slov paní farářky, která bohoslužbu vedla.
Nechci být negativní, to určitě ne, ale nějak jsem si uvědomila, jak bych si přála, aby byli 
k sobě lidé dobří.


A proto zlatíčka...posílám Vám všem do jedné kytičku pro radost
ჱܓ ჱܓ ჱܓ ჱܓ ჱܓ ჱܓ ჱܓ ჱܓ ჱܓ


a přeji Vám krásné klidné a požehnané Velikonoce 



Objetí všem
Martina




11 komentářů:

  1. Milá Marti, rozumím plně každému Tvému slovu a písmenku, doslova. Souhlas a ztotožnění. Každý se mi diví, proč Carolinka nechodí do školky jen do zájmových kroužků. Jsem s ní doma (na svá stará kolena) a učím ji to, co její vrstevníci vůbec netuší. Nejsem odpůrce školek, velké děti naše do nich také chodily, ale nějka jsem na ty stará kolena dospěla a chci mít z Benjamínka slušného človíčka s rozumem, citem. Vím, někdo namítne, že ji stejně doba sežere a vrstevníci semelou...ale já taky říkám a co když ne? I já byla dlouhá léta s babičkou doma, naučila mě to samé, co já Carolinku.Nic mě nesežralo ani nesemlelo. Ba naopak vždy a všude jsem se dobře prosadila skrze své názory a vystupování. A proto cítím s Tvými slovy a říkám jen, děláš to ve škole moc dobře. Smekám - za výdrž, za postoj a za chuť to takto dělat. Věrka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Věruško...víš, že jsem si myslela, že první komentář napíšeš právě ty?
      Jsi totiž pro mě absolutně člověk stejně smýšlející jako já. Každé tvé slovo bych mohla podepsat.
      Když jsi onehdy psala o své rodině, o mamce...jak já jsem ti rozuměla, je to ale na delší povídání a jinde.
      Můžu ti s čistým svědomím říct, že je neskutečně dobře, že máš Carolinku doma. Já jsem byla s dcerou doma čtyři roky, zvládla bych i víc...a vůbec toho nelituji. Je to slušná holka, kterých je málo. Má to v sobě a má nás, rodiče, ráda. A to je to, čeho si nesmírně vážím. A ještě také to, že se o tom nestydí mluvit. Když řekne mezi vrstevníky, že je ráda doma a že se domů bude vždy ráda vracet, tak jsem blahem bez sebe.
      Věruško...děkuji ti, že jsi ! ♥
      Martina

      Vymazat
  2. Martinko rozumím Ti,krásně si to napsala.Krásné velikonoce:-) Vera

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věruško... to jsem ráda, že mi rozumíš.
      Někdy si totiž připadám jako "mimozemšťan"
      Měj se moc krásně, Martina

      Vymazat
  3. Martinko, vím přesně, co myslíš. Také učím, ale 16-18-ti leté a tak si jistě dovedeš představit jejich častou neochotu se něco učit nebo alespoň chvili dělat, co by měli dělat :) je těžké o tom někdy mluvit s lidmi, kteří neučí, protože ti si často myslí, že máme kratší pracovní den a dlouhé prázdniny, tak proč si vlastně stěžujeme. Ale na druhou stranu, když se nějaký mladý člověk naučí díky Tvému učení něco nového a poděkuje Ti za to, víš pro tuto práci stále děláš :) Bohužel se to nestává moc často :( Přeji hodně dobrých zkušeností, optimismu a energie, Jana

    OdpovědětVymazat
  4. Krásný večer, občas k Vám zajdu se pokochat, ale ještě nikdy jsem Vám nenapsala, až dnes. Bohužel musím napsat, že máte pravdu. Také poslední dobou nějak více vnímám samou negativitu a zlo kolem sebe. Někdy bych nejraději žila s rodinou někde na samotě a s lidmi se neviděla třeba měsíc. Asi by mi to ani nevadilo, protože poslední dobou potkávám jen lidi povrchní a plné negativity. Sama mám tříletého syna, kterého se snažím vést ke slušnosti, odpovědnosti za své rozhodnutí, atd, ale hlavně k úctě ke starším, což dnes není vůbec v kurzu. Bohužel musí navštěvovat MŠ a tam sem teprve naplno pocítila, jak těžké to bude vychovat z něj člověka, kterým bych moc chtěla, aby byl. Už takto malé děti jsou velmi vulgární a zlé, ovšem, když slyším jejich rodiče, tak se vůbec nedivím. Děti jsou přeci naším obrazem.... Takže plně chápu Vaši kantorskou bezmoc. Také na mě občas padne splín a myslím si, že je vše marné, ale na druhou stranu, právě díky takovým to blogům vidím, že snaha není marná. I když to vypadá, že je nás málo, tak tu přeci jsme a nesmíme nechat tu zlobu a negativitu zvítězit. Takže "tvrdě" do nich! Srdečný pozdrav Věra z Kadaně

    OdpovědětVymazat
  5. Martinko, tohle téma u nás diskutované téměř denně. Velmi ti rozumím, ale o své práci nepochybuj! Učíš děti, které zjevně nemají základ slušnosti z rodiny a kdyby si to vzdala i ty...Každá mince má dvě strany, je spousta úžasných, slušných a po vědomostech dychtících mladých lidí... Teď myslím třeba na kamarády našeho Adama, je jim 17 let, mívám jich plný dům a jsou to báječní kluci...
    Přeji ti hodně sil do další práce a hlavně - krásné Velikonoce.
    Moc tě zdravím, Helena

    OdpovědětVymazat
  6. Martinko, také přeji požehnané Velikonoce.
    Vím jak to máte učitelé těžké, zvlášť ,když rodiče jsou si jistí ,že škola potřebuje žáky a na vás je tím kladen větší tlak. Ale nejsou všechny děti špatné , opravdu záleží na rodičích. Přeji hodně sil a trpělivosti .Krásné jarní dny ,Pavla

    OdpovědětVymazat
  7. Jsem jenom externí učitel a několik let už učím dospělé, ale vím o čem mluvíte. A nejsou to jen děti, spousta dospělých nemá základy slušného chování, arogance a agrese jsou jediné způsoby jak prosazují svůj názor. Dost mě to trápí, pracuji s lidmi a někdy mám chuť všechno vzdát. Dřív jsem si řekla, že začnu u sebe a zlepším co zlepšit jde a ono to zase nějak bude fungovat. Jenže v poslední době nevím.... Co s tím uděláme?
    Je pravda, že blogy jsou takovou klidnou oázou, kam ráda chodím.
    Krásné svátky. martina

    OdpovědětVymazat
  8. Martinko ,souhlasím se vším cos napsala....
    pár světýlek určitě svítí :-))) jsou vzácná ... já věřím , že jsou !!!! i přes tyto chmury ti přeji krásné a veselé velikonoce ♥ Iva

    OdpovědětVymazat
  9. Martinko, až dnes jsem se dostala k tvým příspěvkům (nefungovala technika :-) ) a musím s tebou ve všem souhlasit. I já už několik let se pohybuji v pedagogické sféře (střední škola) a zjišťuji, že je to čím dál náročnější.Pěkně to napsala Jana- názory veřejnosti, co si učitelé mohou stěžovat, mají stále prázdniny, atd. Mnohokrát cítím stejnou beznaděj jako Ty. Říkám si, proč se vůbec namáhám, když je to zbytečné. Žáci mají mnoho práv, pokud učitel přitvrdí, sesypou se na něj rodiče a u nás, bohužel, i vedení školy. Nestačím se divit, jak jsou studentky pohotové a suverénní, na všechno mají odpověď, za nic ony nemohou.
    Zase jsem se rozčílila, tak skončím a popřeji ti krásné povelikonoční dny a hodně sil v té naší (někdy nevděčné) profesi.

    Pohodový víkend

    OdpovědětVymazat

Velmi děkuji za krásné a milé komentáře, které mi tu necháváte. Děkuji, Martina ♥