Čas očekávání

Milý adventní pozdrav Vám Všem !

Všichni jsme si v neděli zapálili první adventní svíčku.

Nastává čas klidu, pohody, rozjímání a očekávání.
Odpočítáváme také poslední měsíc kalendářního roku...jak rychle opět tento rok utekl...viďte?

I my jsme si doma všechno krásně nachystali,

všude svítí světýlka a svíčky,

topíme v krbu,

 Teri upekla první perníčkové sušenky, 

pijeme horký skořicovo-jablečný nápoj,

JSME SPOLU a je nám fajn.

Představte si, že letos jsem už nechtěla na schodišťové zábradlí dávat Terezčiny mnohaleté adventní pytlíčky (máme je snad už od doby, kdy Teri chodila do první třídy ☺), ale MUSELA JSEM.
Terinka si je vysloveně přála, sama si je naplnila čokoládkami s tím, že si je vždy po týdenním návratu z Prahy vychutná. Tak i taková přání mají naše veliké děti. A tak to asi má být. Abych Vám pravdu řekla, tak jsem za to vděčná. Není nic dojemnějšího, než když Vám vlastní dítě svěří, že 90% času, kdy je samo, myslí na nás, tedy na své rodiče.
Mně osobně tato slova stačí k naprostému štěstí. Nepotřebuji žádné dary, ale právě TATO SLOVA mě naplňují pocitem klidu a souznění s rodinou.

Já Vám dnes chci ale především popřát,

abyste zkusili v tomto období zklidnit svou mysl a snažili se dělat vše v pohodě.

Vím, že s malinkými dětmi je to často dost těžko možné,

ale přesto...

I naše Teri byla kdysi malinké dítě a když času bylo málo a já nevěděla, kam dřív, tak jsem vzala papírky a napsala si vše, co bych chtěla udělat a v jakém pořadí.

Víte, jak báječný pocit jsem vždy měla, když jsem brala do ruky tužku a tlustou čarou jsem si splněné činnosti odškrtávala ?

A vlastně i dnes, když se na mě valí nějaký pres, tak si píšu ty své "bodíky na papírky" ☺.

Mně to pomáhá, zvolním tempo a najednou to jde všechno tak nějak samo sebou.
Tak to třeba zkuste také ☺

Objetí všem

Martina